XX. IX. MMXVII - Death walking around...

20. září 2017 v 10:25 | Anahell |  Deníček

Proč konvička?
Včera jsem byla v čajovně. S kamarádkou.

A byl to příjemně strávený čas.
Jedla přede mnou panini a nabízela mi.

Odmítla jsem.

Práskala jsem se červenou gumičkou do zápěstí vždy, když jsem myslela na jídlo.
Jako bych to vyhledávala.
Jako by mne hlad nutil si více všímat lidí, kteří jí.

Přesto je to zvláštní, jiné.
Barvy jsou mocnější.

Vjemy silné a moje smysly trochu jako ostříž, i když jsem vlastně neohrabaná.
Stála jsem před barevnou vitráží a s dětským údivem a nadšením jsem sledovala paprsky světla, které jí procházely. Byly tak hravé, barevné a chlácholily mne ve zvláštní euforii.

Jako bych byla zamilovaná.

Do Any?

Váha se nechtěla pohnout, ale včera ráno: 77,5 kg.
Dnes: 75 kg.
Nevím, jak se to podařilo. Ale je to přijemné.
Svaly nejspíš mizí...

Dostala jsem u doktora léky, které musím zapíjet po jídle.

To jistě...

Přesto to o víkendu poruším, protože zase bude něco na způsob rodinného srazu.
Tentokrát to musím uhrát a zvládnout.
Proto tu nebudu. Až v neděli.
Musíte si pomalu zvykat, protože nyní mám čas, ale tolik ho, v nadcházejících měsích, mít nebudu.

Celý den, včera, jsem nesnědla nic.

A to i díky Lily, se kterou jsme se domluvily přes appku KIK chat, takže jsme se dělily i o tipy a krizovky. Můžete si mne tam ostatně vyhledat (odkaz a přezdívka v záhlaví blogu u spřátelení).
Na KIK chat přišla Shaddixx.

Oběma děkuji za spolupráci.

A nejen jim. Ráda bych poděkovala všem, kteří mne podporuji.
Všem, kteří mne čtou.

A tak se znovu podělím o pár vět, ze svého života a vkusu.


Líbí se mi klíční kosti, krky a čelisti.
- Abych to uvedla na pravou míru: mnoho z vás píše, jak obdivujete úzké nohy štíhlých dívek.
Já ne.
Nějak mne to neláká.
Ale zase se na druhou stranu dívám po úhlu, který svírá brada a krk, po vystoupených klíčních kostech.
To je podle mne ideál a sladký znak křehkosti.

Není to tak dlouho, co jsem na jednom vašem blogu četla, že příteli dovede(te) říct, že nabírá kila.
Je to vlastně trošku dýl.
Ale stále na to myslím.
Protože se chci s vámi podělit o mou myšlenku:

Já nechci perfektního muže.
Vlastně bych si nikdy nic takového nedovolila udělat.
Nelíbí se mi muži s pekáči buchet místo břicha.
Asi jsem divná.

Ale líbí se mi vysocí, silní muži.
Muži, kteří mají silná ramena a u kterých si nemusím připadat, že bych je zamáčkla do matrace.
A to i za cenu, že by měli nějaké to kilo navíc, nějaký ten špek navíc. Je mi to vlastně jedno. Toužím po ramenou, které mě obejmou celou. Po vousech, které ohraničují širší tvář, a po mužnosti. Třeba i po takové: OBRÁZEK.
Neobhajuji tu morbidně obézní muže, samozřejmě...
Ale jsem unavená z Hollywoodských párátek.

Občas se mi stane, že s nějakým takovým mužem navážu oční kontakt.
Ale oni jej často stydlivě odvrátí.
Možná... si nevěří stejně jako já.
Že by se mi mohli líbit.


Poslední dobou trpím silnou paranoiou.
Nemůžu spát, nemůžu nic.
Jako v hluboké jeskyni.

Moje spřízněná dušička odchází.
Můj pejsek.
Jediný tvor, který mne bezmezně miluje a který si spolu se mnou prošel peklem a nikdy nezklamal.

I včera, když jsem plakala.
Lízal moje ruce i stehna, dokud jsem se trochu nezasmála.
Má rakovinu.
Velmi agresivní.

Doktoři dávali maximálně 3 měsíce.
A je tu dvakrát déle.
Bojuje.
A proto budu po boku svého nejlepšího přítele až do úplného konce. A budu silná jako on. A nechám ho usnout v mém náručí, aby netrpěl. Až si ho smrt povolá.

Je ale těžké se na to připravit.
Nedá se na to připravit.

Ale mohu se s tím smířit.

Proto nespím.

Dnes jsem byla vzůru do tří do rána. A paranoidně jsem kontrolovala, zda dýchá. Byla krize a já naprosto zklamala. Nevěděla jsem, co dělat. Jaké léky a jaké pohlazení.

Lehce se pak nejí.

Když skrýváte smutek a sbíráte sílu se usmívat na spřízněnou duši, které se snažíte udělat ty nejkrásnější poslední dny života.

Smrt je tu. Kráčí kolem.
Cítím její dech.
A snažím se ji odehnat.
Každou minutu.


S láskou a přáním krásných dnů,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | E-mail | 20. září 2017 v 12:48 | Reagovat

Jsi hrozně fajn holka. Držím Ti palce. Držím palce s pejskem, ať umře v klidu. A Tobě, ať ještě zhubneš a jsi spokojená. Mě se taky nelíbí moc hubení muži, to žena má být křehká.
Nika

2 I can I can | Web | 20. září 2017 v 14:02 | Reagovat

Hrozně mě mrzí to s tím pejskem... Minulý rok mi odešel kocourek, s kterým jsem vyrůstala. Bylo to bolestné loučení... Proto ti přeji aby jsi byla silná a myslím na tebe!
Můj přítel je hubený, ale není to tím, že si dává pozor na to, co jí. Prostě má zrychlený metabolismus a všechno tráví hrozně rychle. Čím déle s ním jsem ale pozoruji, že už to není tak 'hrozná tyčka' :) nevím, jestli je to tím, že ho uklidňuji. Má hodně pocuchané nervy :)
To s tím, že se ti líbí klíční kosti atd., já mám hodně výraznou klíční kost a většinou jsem ji viděla i předtím. Zato thigh gap ne, proto s emi nejspíš tak líbí :)
Držím ti palce a myslím na tebe, buď silná! <3

3 Jajinka Jajinka | Web | 20. září 2017 v 15:10 | Reagovat

Sama mám dva pejsky. Jeden žije s mámou a druhý se mnou. Nedovedu si předstait jak budu trpět až jednou odejdou. Ale vím, že pokud to bude trvat déle, udělám vše proto, aby jejich poslední dny byly nádherné.

4 going-to-be-skinny going-to-be-skinny | Web | 20. září 2017 v 18:38 | Reagovat

Je to neskutočné aká si silná.. V jedálničku aj v tom ostatnom. Tiež nemám rada vyšportovaný tip chlapov, nepriťahujú ma, takže ťa chápem. :-) Hrozne mi je ľúto tvojho psíka... :-( Neviem čo by som robila, keby zomrela niektorá z mojich mačičiek... Každý deň ked prídem domov, utekajú ku mne s krikom a potom sú celý čas pri mne. Domáci miláčik je niečo nádherné... Ale verím, že tvoj psík má pri tebe neskutočne krásny život a strašne ťa ľúbi... Držte sa. ❤️

5 Juno Juno | Web | 20. září 2017 v 18:56 | Reagovat

Ten pocit, když někdo odchází... To je hrozné :( Kéžbych ti mohla nějak pomoct, snad jen... Drž se, buď silná. Jídelníček krásný. ❤

6 Elena S. Elena S. | Web | 20. září 2017 v 20:40 | Reagovat

Já jsem vždycky měla normální muže, nic dokonalého, takové normální. Teď mám sportovce, šlachovitého, vysokého, pěkně tvarovaného, (vousatého, och), božího. Nikdy bych si nepomyslela, že někoho takového budu mít/chtít, ale přišlo to samo, totálně jsem se do něj zbláznila (to je dlouhá story) a pak byla překvapená, že běhá ultramaratony. On nikdy nenaznačil, že nejsem dost dobrá, má mě rád, jaká jsem, i proto mě to víc motivuje se sebou něco dělat a být pro něj lepší...

Já se tvému vkusu vlastně ani nedivím. Mám vysokého (dost!) kolegu, vousatého vikinga, má sexy hluboký hlas. Už mě po skoro 2 letech docela přešel ten WOW stav, jsme kámoši, ale pořád se mi líbí a dokážu si představit, že mě obejme a já se vedle něj úplně ztratím. :-x  :-D

Pejska je mi líto, je to těžké. Nedá se na to moc napsat. Soucítím.

Děkuji za tvé komentáře.

7 Miki Miki | Web | 20. září 2017 v 21:38 | Reagovat

Mrzí mě jak to máš s pejskem, je to už dva roky co jsem ztratila svého ptačího mazlíka a stále je mi smutno, když si na to věrné stvoření vzpomenu. Držím vám oběma palce, ať vás čeká ještě spousta krásných chvilek.

Tvůj vkus sdílím i nesdílím, protože ti pánové, kteří se mi líbí jsou každý naprosto z jiného těsta. Můžu ti doporučit komunitu larpáků, historických šermířů, uměleckých kovářů, kde se podobné typy vyskytují téměř neustále. A jelikož jsou to chlapi bojovní, nemyslím si, že by před tebou stydlivě sklopili zrak :)

8 skinny-hannah skinny-hannah | Web | 20. září 2017 v 22:17 | Reagovat

Tohle se četlo tak krásně a těžce zároveň.
Drž se, květinko.

9 ValarMorghulis ValarMorghulis | 21. září 2017 v 1:01 | Reagovat

Pejska je mi moc líto. Drž se. :-(

10 Trying to be happy Trying to be happy | Web | 21. září 2017 v 16:33 | Reagovat

Pejska je mi líto, ach jo. :-(
Jinak gratuluji k úbytku, myslím ale, že to bude spíš voda, než že by jsi za den shodila 2,5kg svalů. To je blbost!
A tvůj postoj k mužům a celkově tvé náklonosti k mužnosti rozumím. Dřív jsem byla na takové muže úplně vysazená. Nyní se mi to úplně převrátilo a spíš vyhledávám opak.
Drž se :-)

11 Anahell Anahell | Web | 21. září 2017 v 21:08 | Reagovat

Všem vám moc děkuji. Bojujeme s pejskem jak se dá.

[10]:  Přesně. Voda. Mě to také napadlo. Ale už jsem se sem nedostala to opravit. :)

12 ValarMorghulis ValarMorghulis | 21. září 2017 v 22:27 | Reagovat

Voda ve většině v těle jen tak neplave, ale je vázaná na něco. A hodně vody je vázáno na svaly (cukry potřebné pro jejich činnost) - ztráta vody je u téhle diety zpočátku spojená hlavně se ztrátou svalové hmoty. Tělo si tuk brání co to jde, je to jeho životní rezerva. Tyhle náhlé fluktuace jsou časté. Já si to vysvětluji kompenzačními mechanizmy v organizmu. Asi něco jako hrníček na kraji stolu, postupným posouváním se nic neděje - dokuď se neposune moc - pak spadne celý.

13 windows product key windows product key | E-mail | Web | 5. července 2018 v 11:50 | Reagovat

Včera jsem byla v čajovně. S kamarádkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama