XIII. IX. MMXVII - Věda bohů

13. září 2017 v 18:22 | Anahell |  Deníček
Vím, že se mohu opakovat.

Nebo je už možná nudné reagovat na komentáře.
Nevím. Vážně nevím.

Asi jsem spíš jsem možná tak ukecaná...


Cítím se v rozpacích, zda děkovat za takovou starost.

Číst můj blog můžete, nebudu vás blokovat. Nic vlastně proti vám nemám. A už nějakou dobu mi není 17. Ale i přesto vás chci požádat, abyste se mi nesnažili "pomoci".

Abych to vysvětlila: jsem unavená tímto světem karteziánství. Vědci jsou noví bohové a diktují nám spoustu věcí. Neříkám, že mám extrémní názory typu: nechci očkovat své děti. Ale ten trend, který nám diktuje, že zdravý člověk je šťastný, že smutek je zlo, ďábel, něco, co se musí vymýtit, jde proti naši přirozenosti.

Lidé jsou totiž od přírody šílení.
Možná mám rozbitou duši. Ale je to stejně přirozené jako dýchat.

Jenže dnešní svět je tak šílený, že nemá pro šílenost pochopení.
Cítíš silné deprese? Ponořila ses do své temné ulity?
- musíme tě léčit. Je to špatně.

A co celá ta řada filosofů, kteří drželi hladovky?

Co Díogenés ze Sinópé, který žil v sudu?

Co spousta různých umělců?

To nebyli lidé?

A kým byli?

Šílenci?

Byli rozbití?

Vše dělali špatně?

Tak proč to tedy dělali?

Pár možných důvodů je tu:

"... Platon a Sokrates hladověli pravidelně po dobu deseti dnů, aby lépe
vnímali duchovní pravdy a aby se udržovali v dobré tělesné kondici. Pythagoras, aby zlepšil
své rozumové schopnosti před zkouškami na Alexandrijské univerzitě, hladověl čtyřicet dnů.
Také od svých žáků požadoval, aby určitou dobu hladověli. Díky tomuto tvrdému výběru měl
jen žáky trpělivé a vytrvalé, kteří byli díky těmto schopnostem schopni postřehovat přírodní
zákonitosti, chápat matematické vzorce apod."
G. P. Malachov: Hladovění

Raději budu šílenec.

Důležitá je vnitřní integrita. Ta, kterou jeden cítí, i když je rozbitý na tisíc kousků. Jen je to trošku jiná integrita. Ta, které se lidé bojí a obvykle jí nechtějí čelit. Je to integrita nejistoty a zoufalství.

Je to přece koloběh života. Duše se musí rozbít, aby se mohla zrodit.

A jak je přeci jenom čistě na nás.
Tak proč jsme zahrnuti větami:

"To co děláš, je špatně. Zničíš si zdraví"

Ale co je přesně zdraví?

A od koho to víte?

Od karteziánských vědců, z výpočtů a přístrojů.
Kdo o tom rozhoduje?
Vědečtí vědci.

Co moje duše, která touží být lehká?


Chápu, že hranice být musí. To poznal i sám Sokrates.

Sama mám velmi dobrého psychologa, který mi dává svůj čas v dobrých a kvalitních diskuzích.

Vaše nabídka pomoci je hezká, ale z výše uvedených důvodů ji odmítám. Navíc kolem sebe mám lidi, kteří mne podporují. Miluji své zázemí. A miluji své démony.

Miluji Anu.
Tu vílu, toho démona, který dává víc, než dokáže dnešní vědec vůbec pochopit.

A abych to teď zabila...
Líbí se mi hubnout.
Je uklidňující sledovat ta klesající čísla.

Je to stejná tělesná modifikace jako tetování, piercing nebo implantáty. Nebo skarifikace. Též bychom měli psát: "Nenech si dělat tetování. Způsobuješ si jenom bolest za něco, co navždy zohyzdí tvoji kůži. Tady a tady máš důkazy o alergiích, o špatných barvách, o úmrtích."

Ano - Ana je rizikovější. Ano - dívky a chlapci na to umírají. Proto není toto nějaká obhajoba. Spíš jen otáčím minci vždy tak, abych si mohla přečíst obě strany.


Raději zůstávám s démony. S Anou. Narozdíl od lidí totiž vím, že tu budou se mnou vždycky.
Je to jakási symbióza.
Znám je.
A oni znají mne.
Jsou se mnou, i když je odvrhnu.
A vždy se vrátím do jejich náruče.

Je tam sladké teplo a trpký chlad.

Křehká, temná Ana je odměnou i trestem.
A pro tu odměnu trest podstoupím.

S láskou,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | Web | 13. září 2017 v 19:20 | Reagovat

Ďalší úžasný článok!!! Zbožňujem ťa :-)

2 skinnyjuno skinnyjuno | 13. září 2017 v 19:52 | Reagovat

❤ Je t'adore mon chéri, je t'adore Ana.❤

3 rinkaneedsbepure rinkaneedsbepure | Web | 13. září 2017 v 20:05 | Reagovat

Nádherně napsané!
"Co moje duše, která touží být lehká?" - ♥♥
(S těmi společnými jídly máš pravdu, to je hrůza.. Držím palce na ten rodinný víkend. :) To půjde!)
Nechceš spřátelit? ♥

4 ValarMorghulis ValarMorghulis | 13. září 2017 v 20:49 | Reagovat

Normalita je jen vrchol Gaussovy křivky. I když s Tebou nebudu ohledně ana nikdy souhlasit, tak to respektuji. Budu Ti držet palce, aby jsi našla štěstí. Ať už kdekoliv. To je asi vše co lze.

5 Elle Elle | Web | 13. září 2017 v 21:07 | Reagovat

Tvoje clanky citam na jeden dych..odrazaju svojim sposobom silnu inteligentnu a najma originalnu osobnost..a vsetky tie riadky plne filozofie ma ohurili..no, niet co dodat..

6 Jess Jess | Web | 13. září 2017 v 23:01 | Reagovat

Jenže tohle není ana. Tohle je jinej druh hladu. Anorektičky v tom nemají duchovno, filosofično, ale jen výhled "porcelánové panenky," víš?

7 Anahell Anahell | Web | 13. září 2017 v 23:13 | Reagovat

Děkuji. Jsem vždy ráda, když někoho má slova zaujmou. :)
[4]: Děkuji.

[6]: Ano, v článku na chvíli odbočuji od tématu Any. Možná proto, že dřívější komentáře hovořily o metabolismu a o drastickém plánu hubnutí. Jak tam píši, otáčím mincí, abych viděla její strany. Jeden mi řekne párátko a já dokážu mluvit o lese :D
Ale myslím, že to k filozofii patří a k lidskému bytí.
Ana je o hubnutí, je o stahování váhy dolů. O následování ideálu (ať už vnucený společností nebo vlastní). Ale co se děje uvnitř? Boj vůle a síly vlastního rozhodnutí nenajíst se, i když je žaludek v bolestivých křečích. Ta hořká závislost na pocitu lehkosti, křehkosti a prázdnoty. O tomhle je Ana taky. :-)

8 Cat Cat | Web | 13. září 2017 v 23:15 | Reagovat

Ďakujem. Mala som pocit zlyhania a nejak som sa chcela ospravedlniť. Možno aj sama sebe. A možno si aj ty mala podobnú potrebu pri písaní tohto článku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama