XI. IX. MMXVII - Nový začátek?

11. září 2017 v 15:01 | Anahell |  Deníček


Tak jsem tu znovu a zase.

Nikdy se nepoučím.


Kolikrát ještě?
Kolikrát budu odcházet a zase se vracet?
Tentokrát ne.

Tolik si chci vynadat a říct si, jak jsem mohla být tak naivní a pitomá. Jak jsem to mohla dopustit.

Jako by moje váha odrážela i moje rozhodnutí v životě.

V posledním příspěvku jsem psala o spřízněné duši. O soulmate.
Kdo sleduje můj blog déle, nebo sledoval, pak si pamatuje tento ČLÁNEK.
Zničil mě.

Naprosto.

Byl příliš dominantní a moje osobnost tak byla potlačená. Jako bych to v tom článku nepsala...
Jako bych to nevěděla...
Ale i tak jsem to nechtěla vzdát.
Bojovala jsem.
Za něj.
Za nás.

A nehleděla jsem na to, kolik ran mi uštědřil.

"Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout."
- William Shakespeare

Ztratila jsem se v něm.

Ztratila jsem sama sebe.

Ztratila jsem vůli.

Trápil mne a já mu věřila.

Že vše je moje vina.

A že když nebudu mít na nehtách lak, který se mu líbí, bude mě nenávidět.

Dvakrát jsem se zkusila zabít.

Moje oči byly v práci opuchlé a duše mimo své vlastní tělo.


"Možnost sebevraždy je vrcholným projevem svobody."
- Albert Camus

Když ode mne odešel, sebral mi i tu duši.
A zbylo jenom tělo.
Tělo, o které jsem se přestala starat.

A proto jsem tu. Vracím se ke své nejlepší kamarádce, jako zbloudilá dušička, která chce dál žít. A líbit se sama sobě. Nepřipadat si tak nechutná a cizí. Nebát se vyjít z bytu.
Můj odpor mě vede v Mie.
Tak právě proto.

Lepší je pro mne nejíst, než zvracet.

Stále studuji.
Karlovu univerzitu.

A zoufale hledám peníze, protože většinu, kterou jsem si vydělala, jsem utratila za výlety do jeho země.

Jsem na takovém tom dně.
V prázdnu.

Neumím komunikovat. A mám pocit, že cokoliv řeknu, tak to nikdo nepochopí.
V prázdné bublině.
Nejradši bych zmizela.

Ale už to nechci vzdát.
Nechci takto umírat zaživa.
Pod tlakem depresí a úzkostí.

Už ne.
Chci přebrat kontrolu nad svým životem.

Včetně jídla.


"Nejvíce sebevražd se dnes páchá vidličkou a nožem."

Vytvořila jsem si plán, který můžete vidět nahoře.
Nyní jsem ve fázi, že pouze voda, nebo čili.

Čili je dobrý pomocník.
Když sním feferonku, zahřeje moje tělo a to potom spaluje tuky.
Nemá tolik kalorií.

Tak hurá do toho.

S láskou,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mymadskinnydiary mymadskinnydiary | Web | 11. září 2017 v 17:46 | Reagovat

Je skvelé, že si späť. V určitých veciach v tebe vidím seba. Napríklad počiatočnej váhe, zlomenej duši a podobne. Dobrá správa je, že Ana tu bude pre nás vždy nehľadiac nato, ako často to pokazíme..

2 Kayla Kayla | Web | 11. září 2017 v 19:01 | Reagovat

Každý koniec je len nový začiatok. Držím palce na novej ceste, ďakujem za inšpiráciu, zajtra skúsim chilli. Si úžasná princezna :) :-) Nie len Ana, ale aj ja tu budem s tebou stále.

3 ♥Lexi♥ ♥Lexi♥ | Web | 11. září 2017 v 20:59 | Reagovat

Ahoj, moc děkuju za podporu, určitě tě taky ráda podpořím, držím ti palce!!

4 Cat Cat | Web | 11. září 2017 v 22:14 | Reagovat

Ďakujem ti :-) nie si jediná, kto sa vrátil, vždy nás to bude ťahať späť... držím ti moc moc palce

5 skinnyjuno skinnyjuno | Web | 11. září 2017 v 22:29 | Reagovat

To snad není možné... Pár dní po tom, co jsem uveřejňovala článek s tvým francouzským textem, jsi zpět? Myslela jsem, že tenhle tvůj blog (který jsem čítala už sladkého roku 2013) je dávno mrtvý. Jsem ráda, že jsi zpět, jsi pro mě taková ikona. :) Vítej v Oblíbených odkazech! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama